Radiohead / In Rainbows

Máte málo peněz a desky jsou moc drahé, tak si radši něco stáhnete přes piratebay a můžete si zajít na pár piv s kamarády. Znám to. Ale kdybyste takový přístup aplikovali na novou desku od Radiohead, udělali byste chybu. Nové album In Rainbows nepředcházelo ledajaké očekávání fanoušků, kteří se těší na obsah nové desky. Tentokrát byla součástí těšení se i forma. Radiohead se stali první „velkou“ kapelou, která nevyužila služeb vydavatelství a svoje nové album poskytla zazipované ke stažení na své webové stránce. Namísto pěkného bookletu je součástí In Rainbows velké gesto – zaplaťte, kolik máte. Minimální náklady jsou půl libry, takže vám pohodlně zbude na večer s přáteli i na krabičku oblíbené značky cigaret.

Radiohead vystihli to, co je už dlouho ve vzduchu. Ve vysokých hudebních kruzích trvá frigidní koketérie s formátem mp3 již dlouho a je třeba udělat rázný krok proti zavedeným obchodním návykům. Od 10. října do 1. listopadu, tedy za dvacet dní, si album stáhlo kolem 1,2 milionu lidí, avšak toto číslo pochází z neověřeného zdroje a oficiální statistika zatím není k dispozici, takže nezbývá než spekulovat, zda byl pokus úspěšný, nebo ne. Pádným důvodem může být i to, že na konci října Radiohead oznámili, že jejich nahrávka bude mít i regulérně distribuovanou podobu, a to u labelu XL Recordings (White Stripes, Devendra Banhart) – takže In Rainbows nakonec nebude mít zprvu tak panensky čistou a okouzlující digitální konzistenci duhy...

O průlom v nových formách se pokouší i jiní. Kylie Minogue vydává album na USB flashdisku, který vypadá jako její karikatura. Ale ve výsledku je toto řešení dost kontraproduktivní, protože v přepočtu bude stát kolem tisíce korun. Na USB již vydali svoje album také White Stripes. Americký zpěvák Prince své album připojil jako přílohu k nedělním novinám.

Zabalený jako dárek – inrainbows.zip

Udělám patnáct kroků a potom se rozmyslím... ne, popadnu tvé nahé divné rybí tělo rozložené jako ďábelský akord a budeš všechno, co jsem kdy potřeboval. Spočítáš si karty v domečku a spadneš do skládačky ze starejch videokazet. A tam tě potkám. Bude podzim a já budu poslouchat Radiohead. V duhách – to je nejpřízračnější název pro něco, co ani neexistuje. Zkoušeli jste si někdy něco rozbalit z počítače, ale ne jen tak enterem, ale jako opravdový dárek? Servat stuhu, roztrhat vzorovanej papír a vevnitř najít dívku svejch snů? Kéž by nějaká byla věrná jako hudba Radiohead. Společný matematický jmenovatel zůstává stejný: hlad po emocích Thoma Yorka, nápaditá frustrace z postmetalových sól Johna Greenwooda a laksní křečovitost Phila Selwaye.

Nejsem příznivce tzv. egoistických recenzí, kdy se recenzent vypisuje ze svých osobních příhod a přirovnává je k hudbě. Ale v tomto případě bych si dovolil udělat výjimku. In Rainbows je deska o lásce, o lidských tušeních a potřebách, o melancholických náladách, které jsou navozeny podobnými melancholickými náladami z minulosti – je to cyklus spektra šedivých myšlenek, který se uzavírá, až když si desku poslechnete... a pořád dokola ji posloucháte. Když jsem včera táhl domů svoji opilou a láskou zhrzenou kamáradku se sebepoškozovacími sklony a ve sluchátkách mi zněla píseň Bodysnatchers, teprve jsem si uvědomil, o čem ten text opravdu je, na vlastní kůži. Když jsem jí pak musel držet ruce, aby nemlátila krvácejícíma pěstma do skla tramvaje, poslouchal jsem Nude a fakt mě mrazilo v zádech. A když do mě strkal uhrovitej Rus v bílym obleku, kterej mě chtěl zmlátit, protože mu řekla, že vypadá jako bůh, a že je tím pádem svině, vypnul jsem přehrávač a radši vzpomínal na Videotapes, na ten zvláštní rytmus a taky na to, že bych se měl poohlédnout po nějakém pořádném videorekordéru.

zdroj: nekultura.cz