pondělí 10. srpna 2009

report: Creepy teepee 09

středa
Když jsem ve středu ve čtyři o den pozdějc přijel do areálu jezuitských kolejí, tak pršelo, na lavičkách z dřevotřísky seděl ve vojenský pláštěnce jeden postarší pán a na podiu zvučel Mon Insomnie. Nikde nikdo. Všichni měli růžový náramky, jakože sou pořadatelé nebo účinkující a normálního platícího široko daleko nikde. Koupil sem si staropramen v plechovce za třicet korun a zelnou placku s křenovou omáčkou a vyčkával co se bude dít. Když sem odcházel do toitoiky volal na mě ten chlap zpod zelený pláštěnky: "Nenechávej mě tu samotnýho! Nechci tu kurva moknout sám".

To musel bejt včera na Denta Maye velkej mejdan, že všichni eště vyspávaj, řikal sem si. Ale nakonec pár lidí přišlo a na Ilsebill už tu stál pěknej hlouček fanoušků. Tyhle tři holky z Vídně mi přišli hodně sympatický. Neuměly zas tak dobře hrát, ale na pódiu jim to prostě slušelo, střídaly nástroje, usmívaly se, občas něco zkazily, ale stejně to byl dobrej zážitek. Doteď mě mrzí, že sem se s nima na afetrparty nedal do řeči.

I love 69 popgeju. Moje první živá zkušenost s touhle kapelou. Perveznější elektropunk se nerodí nidke jinde na světě. Jenom v Ostravě. Klávesák s koňskou hlavou na hrudi a polonahej blázen s cédéčkem na krku sjížděj riffy ze starejch počítačovejch her a do toho řvou: "Ahoj, ahoj... " Divil sem se. Ale fakt mě to chytlo. Já sem tancoval, bavil se a smál! A nešlo s tim přestat. Prostě v sobě něco maj. Vobnažujou naše podvědomý zvířecí choutky a nutěj nás zahodit zábrany. Po třetí písničce sem měl chuť se svlíknout, pomazat se hovnama a recitovat Žáčka. Freud by měl z Popgejů VELKOU radost.

Uplně opačnej pocit sem měl z Like She. Osmibity mám docela rád. Ale text písničky Malý zvířátko už nikdy nechci slyšet. Ten hlas mě budí ze spaní eště teď. Brrr.. To je asi moje hranice, jak se dá v hudbě experimentovat s falešnym hlasem divně oblečený holky...

Portugalskej pár Calhau budil pozornost ještě před tím než přišel na řadu. Snědý brejlatý muž celý v červeném s obřím ostře střiženým plnovousem a hubená slečna v květovaných šatech starého střihu se motali publikem s svým zjevem sváděli k očumování. Jejich vystoupení bylo tak trochu artcore: Nejdřív pustili svuj 8mm film z promítačky a potom začali hrát. Hýkání a elktronickej hluk. Slečna si nasadila dlouhý umělý fousy. Potom se nafoukly pytle od odpadků. Zírání, hledání spojitostí, ohlušování, halucinogenní výlet bez jídla a pití...

čtvrtek
Čtvrtek byl dost očekávanej den. Areál se naplnil lidma. Ména napsaný na plakátech přilákaly dost lidí.

Casiotone for the painfully alone. Kamarád ho v reportáži nazval postmoderním flašinetářem, a to mi přijde dost trefný. One man show s rytmickym podkladem kláves. Casio odrhovačky. Hitovky z blešího trhu. Hrál dost věcí z novýho alba Vs. Children, který mám hodně rád. Ale nechával i vybrat publikum, co chce zahrát. Škoda, že jsem si v tu chvíli zrovna nedokázal vzpomenout ani na jeden název oblíbený písničky. Proklatý empetrojky. Proklatý pivo.

Health. Zdraví nebezpečná kapela. Smršť. Chvíli sem nevěděl, jestli ten jejich asijskej frontman stíhá hrát na tu basu s prasklou strunou nebo jenom vypadá frajersky, ale asi to opravdu zvládal. Když byli před časem na sedmičce, tak jsem tam nebyl a udělal sem chybu. Závidim těm, kdo je viděli podruhý.

Fucked up. Byl sem na ně připravenej. Věděl sem, že to bude show, ale stejně sem propás ten moment, když se ten chlupatej metrákovej zpěvák vnořil do publika a začal měnit lidem brejle, kšiltovky, rozepínat batohy a střílet kachničky v logu Duckhunt na tričkách. Hudebně jsem se s nima moc nešešel, ale stálo to za to, jít si stoupnout pod podium.


©strameM


Final fantasy. ///out of mind..///. Ležel sem na lavičce a poslouchal. V půlce se mu spálilo trafo od loopru, tak hrál bez. Frajer. Kdo byl, tak ví. Kdo nebyl, tak by si měl poslechnout.


©strameM


pátek, telegraficky
Z pátka si pamatuju ležérní úsměv zpěváka Crystal Stilts a jejich stylově recyklovanej shoegaze a zvukově orgazmickou Oneidu. Oboje stálo za to.


©videorka

sobota
Ve jménu dvou kapel: Lucky dragons a Bill Callahan s ansáblem. Lucky Dragons se uvelebili před pódiem s notebookem, chrastítkama, barevnejma kabelama a hromadou kamení. Šutry rozdali kolemsedícím lidem a posunkama ukázali, co s nima. Jednoduše: Uprostřed stála krabička. A když ste vzali šutr a dali ho nad krabičku udělalo to uíí. Potom rozdali takový dlouhý chrastící lusky s připevněnejma mikrofonama, a pak kabely, který měly na konci kus drátu (podobnej jakej maj autíčka na starejch autodráhách na podvozku). A ten sem tisknul v ruce a šahal na lidi, který ho tiskli v ruce a dotýkali dalšch lidí. A ono to vydávalo zvuk, měnilo intenzitu, hrálo! Akorát, že jsem v tom bzučícím rauši zapomněl poslouchat jakej byl vlastně ten koncert. Ale jako šamanskej hippie zážitek neocenitelná zkušenost. Procházka digitální přírodou. Křemíkovo křemenová magie. Rajcovní kontrast...

Bill Callahan. Elegán s konstantnim výrazem džentlmansky odnesl kytaru své přítelkyni (?), která hrála o den předtím na afterparty. A jak hrál? Jako z dývýdýčka. Krásný. Né, fakt. Opravdu.

neděle
Céčka a Handsome furs. Znáte je.

A jak řikal Dan Boeckner z Handsome furs na konec: "To je skvělý, že takovejhle mejdan nám platí vláda." A jo je to fakt dobrý. Díky pane Rathe, nebo kdo to za nás z naší pokladničky zaplatil. Doufám, že příští rok se dočkáme zas. Že nezůstane jenom u jednorázový propagace otevření galerie. Creepy teepee by se mohlo stát zavedenou značkou, rozrůst se a každý rok nás týden bavit, a nechat nás objevovat... thanks AM180

creepy teepee definition:

"A fold in one's pants at the crotch that looks like a boner. No one could shake their gaze from the bulge in Brad's pants. There was a gasp when he stood up to get something to drink, but the tension subsided when we realized he was just sporting a creepy tepee."

urbandictionary.com


pondělí 15. června 2009

StaroNová deska ke stažení: Dva - KOLLEKTT8 / Label HomeTable / 2009


sosněte od tud: download

* na albu najdete soundtracky k projektům ///

Divadlo DNO (Hradec Králové) / představení Lapohádky (Lappop) 2006
Jakub Růžička a Anna Krtičková / počítačová hra NaDraka 2008
Teater Vissuel (Trondheim / Norway) / performance Luft 2009
Magdaléna Bartáková / animovaný film Zahrada uzavřená 2008
Husa na provázku / představení Návštěvníci 2008
Dejvické divadlo / představení Dračí doupě 2008
Georges Mélies / soundtrack k jeho němým filmům 2008

Bohemian LikeTV: Parts & Labor Live at Klub 007 / 01.02.2009

Na tohle jsem narazil, přestože je 4 měsíce po koncertě / na net zavěšeno nedavno.

sobota 30. května 2009

Creepy teepee: Lucky dragons, Bill Callahan, Casiotone for painfully alone


Předevčírem ve Fra jsem se náhodou dozvěděl novinku, kterou si nemůžu nechat pro sebe. Zapište si do svých diářů! :

4. srpna započne v Kutné hoře festival CREEPY TEEPEE, kterej pořádají AM180. Krom mnohých dalších přijedou také moji oblíbenci Lucky dragons !! Také uslyšíte sametovej hlas Billa Callahana (alias Smog), přiškrcenej smyčec Final Fantasy, losangelské noisemakery Health, lofi pop Casiotone for painfully alone a další... Za českou scénu tam budou dné, mon insomnie, Climatizado a Table(CZ).

A to už sem chtěl začít nadávat, že se tu přes léto nic neděje.

Lucky dragons:
Důvod proč si nenechat ujít Lucky dragons naživo vám poodkreje tohle video. Už jste někdy na koncertě sahali na barevnej kabel, kterej by reagoval na vaše dotyky hudbou? Ještě ne?

sobota 9. května 2009

streetart poetry

street art poetry


street art poetry
by suboš
THANKS TO TABOR BITCHES

sobota 25. dubna 2009

čtení ve Fra - pozvánka

Sin Fang Bous - Clangour

Islandský indián s plnovousem z barevných krepáků a ústřední hlas folkových Seabear, Sindri Mar Sigfusson, vydal pod pseudonymem Sin Fang Bous na Morr Music svou debutovou desku. Ta nese příznačný název "Clangour". Výsledkem je kutilské převrstvené folkování, hravá zvuková masturbace i tak trochu kýč.

zbytek recenze tady

pondělí 16. března 2009

České podcasty

Poslední dobou si dost ulítávám na poslouchání všemožných podcastů. Zvykl jsem si je poslouchat před spaním, získal na ně velkou závislost a teď bez mluveného slova nedokážu usnout. Asi nejvíc vedou Odvážný palce na Radiu 1, pak si docela užívám Kritický klub Jana Rejžka a telefonické hovory pomatených pseudointelektuálů, na Vltavě poslouchám Čajovnu, ale to je díl od dílu - někdy se povede, někdy ne. Výživné taky bývá Zátiší na Radiu 1, obzvlášť rétorické schopnosti Josefa Chuchmy... Ale pořád častěji se stává, že si nemám co pustit. Podcastová politika místních rádií mě trochu rmoutí.

Dejte mi dobrý pořad! Aktualizujte více své archivy! Zkuste z podcastů udělat svůj byznys!

Když jsem teď pro musicserver psal článek o Českých hudebních podcastech (klikni sem), kontaktoval jsem různá rádia a také OSU i Intergram, a pochopil jsem, proč to tak je. Nikdo o tom nic moc neví. V Intergramu ani nevěděli, co to podcast je. Po půlhodinovém vysvětlování, mi ten lehce afektovaný pán slíbil, že si to zjistí a ozve se. Ale samozřejmě se neozval. Úředníci z OSY byli daleko víc profesionálnější a vstřícněší. Ale překvapilo mě, když mi sdělili, že uzavřeli pouze jednu smlouvu na provoz podcastu.

Samotná rádia jsou demotivovaná relativně vysokými autorskými poplatky. Takže se všechno točí v kruhu: málo peněz na poplatky -> málo podcastů -> málo posluchačů -> nezájem inzerentů o reklamu v podcastech -> málo peněz z podcastů -> málo podcastů. A právě teď je čas do podcastů investovat! Budoucnost rádia je ve službě On demand. Dát lidem co chtějí, aniž by museli na něco čekat.

středa 25. února 2009

pátek 13. února 2009

Neznamená že když mám komp že jedu jako parostroj

Už dlouho se chystám, že zajdu do Polípět a koupim si za devět pětek znovuvydaného Trupce od Květoslava Dolejšího. Protože znám jenom těch pár mp3, co má na webu a všichni oněm mluví hezky. Pod recenzí na diycore.net jsem v komentářích objevil link na nejnovější Květoslavův počin. Nic lepšího jsem snad za poslední dobu neslyšel. /Bordel: poslouchej tady/ Textový postupy jako z učebnice psychoanalýzy, zvuk jako ze starý ledničky, pivní dada...

Veverka:

čtvrtek 8. ledna 2009

dné - Talkin with crayons

Volně stáhnutelný EP debut českého hudebního domácího kutila, který si říká dné.

: klapání psacího stroje, úklid skleniček, snová atmosféra, omalovávání omalovánek, akustická kytara, pohled z okna, smyčce, melancholie, lofi estetika -> sountrack pro hnusnou zimu

4 songs. 11 minutes. 320 kbps
stahujte download

sobota 3. ledna 2009

Café bar 7 -> Café mp 7

Dnes to bude trochu regionální post. Všechno začalo tak: O silvestru jsme si šli bouchnout šampaňský na Žižkovo náměstí v Táboře a potom na regenerační čaj do "Nový sedmičky na starym místě". Přiznávám, byli sme trochu přiopilí, ale rozhodně ne agresivní, ani hluchý. Před sedmičkou jsme zřejmě přehlédli nějaký papír s nápisem "Zavřeno" nebo "Soukromý večírek". Já si rozhodně ničeho nevšim. Vevnitř ale neseděl nikdo. Byl sem tu asi počtrvtý. Objednali jsme si tři čaje a čekáme na kamarády. Najednou nás pán s culíkem, prohlašujíc o sobě, že je brigádník, zamkne zevnitř a odejde za bar. (Až později jsem zjistil, že to byl majitel Martin Tlapa.) Lidi stojí venku a prstama klepou na prosklené dveře. Vy nemůžete ven, kamarádi dovnitř. Co byste dělali?

Do teďka mi to není úplně jasné. Stačilo říct: "Promiňte, máme zavřeno, prosím odejděte..." Ale bez jediného slova zamknout půlku lidí v baru a půlku nechat mrznout venku?! Sem si připadal jak ve Studiu 54 na sváteční večeři s Andy Warholem... Ale možná to trochu zveličuju. Nic se vlastně nestalo, párkrát jsem si kopnul do dveří, chvíli sem opilecky zpomalenym hlasem urážel majitele, krotil svojí holku, aby mu nevyškrábala oči, dopil čaj a šli sme do BarDa. Pěkně zkaženej večer, trochu jsem vystřízlivěl, ale dalo se to přežít.

Když jsem se tenkrát dozvěděl, že se ruší stará sedmička (Café bar 7), tak protože nejsem přímo z Tábora a většinu času trávim v Praze, pročesával sem internet a hledal jakoukoliv zmínku - vyjádření města, poslední sbohem majitele, rozvířenou diskuzi, truchlení blogerů. Anebo petici, otevřené dopisy... Nenašel jsem nic. Projížděl jsem si Táborsko i některý čísla Táborskýho deníku a taky nic (nečtu ho pravidelně - takže bych nerad někomu křivdil). To mě trochu zklamalo. Sedmička přece byla vždycky jedinečnym kulturním místem Tábora. Konaly se tam výstavy fotek, obrazů a předevšim koncerty, Freedimfesty. Zasloužila by si víc mediální pozornosti. Přesunutí do bejvalýho bordelu stranou náměstí a změnu názvu na M-Bar nemohla Sedma přežít. Vypadalo to tam pořád jako v bordelu...bylo to sice cool, ale nic příjemnýho na posezení.

Nikdy jsem se pořádně nedozvěděl, jak to s tim rušením bylo. Doneslo se ke mně něco v tom smyslu, že končila nájemní smlouva a město jí nechtělo prodloužit, protože starostku rušila při schůzování hlasitá hudba. Atraktivní místo na náměstí se prý mělo využít na Info centrum (to se však nachází na sousedící straně náměstí, takže to celé moc nedávalo smysl). Na konec to dopadlo tak, že byl vypsán nový kokurz na "Kavárnu luxusnějšího typu", a ten vyhrál Martin Tlapa. A tak vzniklo Café MP 7. Je dobrý, že na tom místě alespoň zůstala kavárna, která vypadá dobře i když dost sterilně, je dobrý, že se tam pořádaj kulturní akce: promítání filmů, výstavy, videofest atd. Jenže tím taky o dost sedmička přišla. Freedim fest se z centra města přesunul za letňák do SezimovaÚstí. Kapely ze silver rocket, progresivní písničkáři a noisový zahraniční hosté, byli nahrazeni vysmaženými dýdžeji a jazzovými kapelami. Takže teď se za muzikou všichni vydáváme mačkat do Orionu. Prostě Tábor přišel o skvělou hudební, výstavní kavárnu na náměstí s nepřenosnou atmosférou, kam moh každej přijít po půlnoci na čaj, aniž by ho tam někdo prudil nebo nedejbože zamykal...

PS: Možná mi něco uniklo, možná nejsou všechny moje informace přesné, takže budu rád podělíte-li se o svoje zkušenosti a názory v komentářích, ať je na internetu aspoň jedno pietní café 7 místo...















foto:
http://cafemp7.com
http://kosa.biz