Please The Trees – Lion Prayer

Lví modlitba. Nikdy jsem neviděl lva při modlení, takže nevím, jestli se chová tiše, nebo naopak hrozně řve. Nikdy jsem taky nepřemýšlel nad tím, ke komu by se mohl modlit a jestli u toho spíná tlapy. A nikdy by mě nenapadlo, že Some Other Place a Václav Havelka založí kapelu Please The Trees.

Bylo to určitě osudové setkání, opravdová láska na první pohled. Nevím, kdo koho oslovil dřív ani jestli to bylo telefonem, nebo mailem, ale já si to představuju tak, že první setkání proběhlo v lese. Někde, kde je stromů tak akorát, aby se u nich dalo klečet, a světlo se tam dostane jenom, aby ti zasvítilo přímo do očí.

Some Other Place je táborská kapela, která svými ambientními instrumentálními plochami spíš bloudila, než hledala. Absence zpěvu mi u nich nikdy nevadila a rád jsem se jejich zvukovými strukturami nechal unášet a léčit. Avšak spojení s písničkářem Václavem Havelkou, říkající si selFbrush, je geniální kombinací nejen barvy hlasu a zvuku nástrojů, ale i obsahu a emotivnosti. Z hudby Please The Trees vyzařuje pokora, moudrost. A taky trochu strachu, tak akorát potřebného k zjištění hranic respektu a bolesti. Dá se jim věřit.

Všechno to, co bylo hudebně zajímavého na Some Other Place, jejich zvuková snová krajinomalba, je tu v odlehčené formě pořád, jen se prolnula s výrazem Václava Havelky a krajina se stala reálnější, uchopitelnější. Jako byste do horizontu postavili topol. Najednou je to o něčem jiném, ale pořád je to skvělé. Nová rockovější a přímočařejší poloha je osvěžující, i když se tím připravuje o hudební tajemství ukryté v zákoutích a remízkách, do kterých se dá jít až po pár posleších a které se pořád přemísťují. Ale na druhou stranu získává tajemství jiné, minimálně je to otázka, proč je to album tak dobré. Nepřináší nic moc nového, a stejně nutí k dalším poslechům. Prostě se ne a ne oposlouchat. Klíčovou roli v tom hraje Havelkův protáhlý vokál – jeho zabarvení a vůbec to, jakým způsobem svůj hlas používá. Trochu mě mrzí, že Lion Prayer není tak meditativní, jako byli samotní SOP (jako v sedmé instrumentální Applauding Heals The Cancer). Na druhou stranu se dá pochopit, že Havelka po svém selFbrushení chtěl využít potenciál větší kapely k rychlejším a hlasitějším aranžím.

“You always been my boy” „It´s not me“ „I never know that“ „Cover my back“ „Ready to shout“. To jsou hesla, slogany, pravdy, výkřiky ze tmy do tmy, ale i refrény, kterých je na Lion Prayer opravdu dost. Je z nich složené celé album. A není to na škodu. Jednoduchost a stručnost nemusí znamenat bezobsažnost, výstižná zkratkovitost se blíží poetice běžného dialogu lidí, kteří si rozumí. Jak už sem psal, prostě se tomu dá věřit. Všechny texty jsou ze šuplíku Václava Havelky, který si je zřejmě šetřil, anebo mu zbyly z tvorby selFbrushe, ale to není podstatné. Důležité je to, že jsou ve správný čas na správném místě. Typologie skladeb se pohybuje od výrazně melodických (I Am Afraid Of You, Red Sky) až sametově harmonických (Lost Mind, Wrong Along) přes jednu instrumentální (Applauding Heals The Cancer), nervní (Never Notice) po rychlejší hlukové (Ready To Shout, Beginning Of The End).

Nikdy jsem tedy neviděl, jak se lev modlí, ale myslím, že jsem si alespoň udělal představu o tom, jak to zní. A kdyby lvi měli takový hlas, jako má Václav Havelka, jsem připraven vzít minidisk a odjet lovit modlitby někam na savanu do Afriky.

publikováno na: nekultura