Na podzim mívají lidi deprese. Velké či malé, to je případ od případu. Nejintenzivnější je listopad, protože má ze všech podzimních měsíců nejmíň pozitivní jméno. Listy padají a padají, vítr vám je vhání do omrzlého obličeje. A když máte ještě dluhy, nebo vás vyhodí z práce, tak to není moc příjemné. Chápete to jako spousta suchých facek. To se vlastně nedá nic moc dělat. Standardním až vesmírně univerzálním řeším se stávají návštěvy barů a pochybných putyk, kde se musí sedět a pít až do rána. Ale není to nic moc, zadlužíte se ještě víc a po zdravotní stránce se vám dost přitíží.
Tohle vlastně není úplně můj příběh. Tahle anamnéza přesně sedí na mého spolubydlícího. Ale to co se mu stalo, není úplně v rámci neškodných podzimních depresí. On zmizel. Já osobně za to dávám vinu podzimu, štve mě už dlouho a co udělal letos, jenom potvrzuje jeho zákeřnost a podivnou hnijící pitoresknost. Kamarád si odejde 13. října na pivo a už se nevrátí? To jsi přehnal podzime, říkal jsem si, to jsi fakt přehnal. Ale co se dá dělat. Policie je o tom uvědoměna, emaily jsou kontrolovány, dopisy zotvírány a přátelé obvoláni. Nedá se dělat nic jiného než čekat. Mezitím vyšla nová deska Radiohead. To bylo to co jsem potřeboval, vysoce návykovej ubrečenej vokál Thoma Yorka. Ani nevím jak jsem to přežil. Přehrál jsem si to snad stokrát (bez nadsázky), chodil jsem tramvajema a vlakama a poslouchal, jak se Thom vyzpívává ze své zacyklené melancholické rezonance.
Měl jsem pořád tušení, že ho někde potkám, ale ten blázen nikde. Taky se stýkal s dost divnýma lidma: Ježíš – zřízenec z léčebny, Martina – závislá na perníku, Martinka – psychotická vykladačka karet, Jersy – geniální alkoholik...to je skvadra o které se dá dlouze vyprávět a vymýšlet konspirační teorie. Je fakt, žeze začátku jsme se o něj ani moc nebáli, protože jeho hospodské výlety někdy trvaly i čtyři dny, takže byly pořád šance, že ještě přijde. Ale o týden a půl později přišla zpráva z neznámého čísla: Ještě žije...
Přestala to být sranda, byl regulérně někým unesen a mučen někde ve sklepě. A to „ještě“ v esemesce nevěstilo nic dobrýho. Předtím než zmizel, tak prý někomu říkal, že provedl něco hroznýho a jede se ukrýt někam na Šumavu před policií. Zjistili jsme taky, že miloval holku z církevní školy, a to byl pravověrný gothic metalista s obojkem, na kterém byly nerezové hroty.. Volali jsme na to neznámé číslo, zvedla to nějaká slečna a všechno popřela. Beznaděj. Nezbylo než vyrazit za partou podivnejch barovejch kamárádů.
Bylo už 14. listopadu. Takže přesně den a měsíc co zmizel. Nikdo už moc nedoufal, že ho objevíme. Jít do toho baru byla prostě povinnost, něco co se prostě musí udělat. V baru nebyl nikdo povědomý, kdo by nám mohl poskytnout nějaké informace. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u záchodů. Čau. On prošel kolem nás a šel se vyčůrat. Poprvé v životě jsem se málem zbláznil. Kdes byl měsíc? Kdo ste? Nedělej fóry, proč si nepřišel domů? Já vás neznám, nechápu co po mě chcete. Nic. Nic si nepamatuje. Dalo celkem práci než nám uvěřil a odjel s náma, vyzkoušel si klíče, co měl v kapse a pasovaly. V bytě jsme mu asi za čtyři hodiny udělali rychokurz jeho životem. Pamatoval si z bídou posledních čtrnáct dní, takže ani nevěděl, co se mu stalo. NA pravém předloktí měl stopu po vpichu a lepicí pásky. A jaký to je dozvědět se svůj život za čtyři hodiny? Tady je tvůj index. Já studuju? Ne třikrát tě vyhodili. Sakra. Ty jo já mám vlastní počítač! Ty jsi programátor. Já mám bankovní kartu? Jo, dlužíš přes padesát tisíc. A potom spousta fotek z různých mejdanů. Ve dvě ráno si pro něj přijeli rodiče, nepoznal je. Tu bundu poznávám, ale tebe táto ne, promiň.
Vypil sem celou lahev whisky, abych vůbec usnul. Nikdo neví co prožil za těch prvních čtrnáct dnů a co všechno se mu stalo. Fajn roční období.
Tohle vlastně není úplně můj příběh. Tahle anamnéza přesně sedí na mého spolubydlícího. Ale to co se mu stalo, není úplně v rámci neškodných podzimních depresí. On zmizel. Já osobně za to dávám vinu podzimu, štve mě už dlouho a co udělal letos, jenom potvrzuje jeho zákeřnost a podivnou hnijící pitoresknost. Kamarád si odejde 13. října na pivo a už se nevrátí? To jsi přehnal podzime, říkal jsem si, to jsi fakt přehnal. Ale co se dá dělat. Policie je o tom uvědoměna, emaily jsou kontrolovány, dopisy zotvírány a přátelé obvoláni. Nedá se dělat nic jiného než čekat. Mezitím vyšla nová deska Radiohead. To bylo to co jsem potřeboval, vysoce návykovej ubrečenej vokál Thoma Yorka. Ani nevím jak jsem to přežil. Přehrál jsem si to snad stokrát (bez nadsázky), chodil jsem tramvajema a vlakama a poslouchal, jak se Thom vyzpívává ze své zacyklené melancholické rezonance.
Měl jsem pořád tušení, že ho někde potkám, ale ten blázen nikde. Taky se stýkal s dost divnýma lidma: Ježíš – zřízenec z léčebny, Martina – závislá na perníku, Martinka – psychotická vykladačka karet, Jersy – geniální alkoholik...to je skvadra o které se dá dlouze vyprávět a vymýšlet konspirační teorie. Je fakt, žeze začátku jsme se o něj ani moc nebáli, protože jeho hospodské výlety někdy trvaly i čtyři dny, takže byly pořád šance, že ještě přijde. Ale o týden a půl později přišla zpráva z neznámého čísla: Ještě žije...
Přestala to být sranda, byl regulérně někým unesen a mučen někde ve sklepě. A to „ještě“ v esemesce nevěstilo nic dobrýho. Předtím než zmizel, tak prý někomu říkal, že provedl něco hroznýho a jede se ukrýt někam na Šumavu před policií. Zjistili jsme taky, že miloval holku z církevní školy, a to byl pravověrný gothic metalista s obojkem, na kterém byly nerezové hroty.. Volali jsme na to neznámé číslo, zvedla to nějaká slečna a všechno popřela. Beznaděj. Nezbylo než vyrazit za partou podivnejch barovejch kamárádů.
Bylo už 14. listopadu. Takže přesně den a měsíc co zmizel. Nikdo už moc nedoufal, že ho objevíme. Jít do toho baru byla prostě povinnost, něco co se prostě musí udělat. V baru nebyl nikdo povědomý, kdo by nám mohl poskytnout nějaké informace. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u záchodů. Čau. On prošel kolem nás a šel se vyčůrat. Poprvé v životě jsem se málem zbláznil. Kdes byl měsíc? Kdo ste? Nedělej fóry, proč si nepřišel domů? Já vás neznám, nechápu co po mě chcete. Nic. Nic si nepamatuje. Dalo celkem práci než nám uvěřil a odjel s náma, vyzkoušel si klíče, co měl v kapse a pasovaly. V bytě jsme mu asi za čtyři hodiny udělali rychokurz jeho životem. Pamatoval si z bídou posledních čtrnáct dní, takže ani nevěděl, co se mu stalo. NA pravém předloktí měl stopu po vpichu a lepicí pásky. A jaký to je dozvědět se svůj život za čtyři hodiny? Tady je tvůj index. Já studuju? Ne třikrát tě vyhodili. Sakra. Ty jo já mám vlastní počítač! Ty jsi programátor. Já mám bankovní kartu? Jo, dlužíš přes padesát tisíc. A potom spousta fotek z různých mejdanů. Ve dvě ráno si pro něj přijeli rodiče, nepoznal je. Tu bundu poznávám, ale tebe táto ne, promiň.
Vypil sem celou lahev whisky, abych vůbec usnul. Nikdo neví co prožil za těch prvních čtrnáct dnů a co všechno se mu stalo. Fajn roční období.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat